Blog pro tanečníky, choreografy, kritiky, pedagogy

Nejnovější článek

Uživatel  Uživatel: SESTA  |  Publikováno: 21.9.2016, 22:57:59  |  Kategorie: Koučink choreografů

Měnit úhel pohledu: Koučink a Choreografické fórum

KLÍČOVÁ SLOVA:

Autor: Jana Bohutínská

Kouč je partner. Partner, který klade otevřené otázky. Nenabízí odpovědi. Žádné rady. Setkává se s klientem / partnerem / v konkrétním případě s choreografem v bezpečném prostředí – jsou spolu tady a teď, vedou partnerský rozhovor ve sdíleném prostoru a čase. Kouč se napojuje na partnerův svět. Témata, kterým se spolu s koučem věnuje, jsou choreografky / choreografa. Kouč je expert na otázky a koučovací proces, nikoliv nutně na choreografii. Kouč podporuje partnera v rozvíjení partnerova záměru, ve formulaci partnerových cílů, v odkrývání partnerovy síly, talentu a potenciálu ve vztahu k záměrům a cílům, v rozšiřování možností a objevování možností dosud skrytých, v tom, aby možnost proměnil ve skutečnou akci.

Rozvíjet důvěru

Koučink se živí kreativitou a vynalézavostí (například při hledání možností), experimentem (například při zkoušení nově odhalených možností v praxi) a zároveň je praktický, protože vždy směřuje od myšlenky k akci – a i tím propojuje hlavu s tělem.

Při koučování se neakcentuje problém, ale řešení – koučink je zaměřený na budoucnost, jde při něm především o posun na cestě kupředu směrem k vytyčenému záměru / cíli (třeba v kontextu choreografické tvorby).

Koučink není soutěž a kouč neuplatňuje žádnou autoritu. Kouč také nehodnotí. A nepřebírá odpovědnost za partnerova rozhodnutí a řešení. Kouč zodpovídá za koučovací proces, který stále vnitřně reflektuje. Sleduje přínos a užitečnost pro partnera, kterou  průběžně ověřuje zpětnou vazbou.

V koučování hraje velkou roli zvídavost.

Myslím, že v Česku žijeme v kultuře, v níž nám vždycky někdo rád udělí nevyžádanou radu nebo nás začne přesvědčovat o správnosti svého názoru. V kultuře přebujelého hodnocení a srovnávání. Jako pravý opak takového přístupu proto je koučování významné a svým způsobem subverzivní – i na poli umění. Kouč totiž dělá pravý opak – důvěřuje v to, že si partner / choreograf / ka poradí sám / a, že samostatně rozhodne, jaký krok je pro něj / ni momentálně v daném kontextu prioritní a správný.

Podlaha je nebe

Na Choreografickém fóru, které se konalo 21. srpna 2016 v pražském Studiu Alta jako součást mezinárodních rezidenčních dílen pro choreografy s koučinkem, připomněla tanečnice a choreografka Dominique Rebaud počátky moderního tance – tabula rasa. Moderní tanec nenavazoval na předchozí vývoj, ale objevoval nové možnosti prostoru, času, formy a pohybu. Další zlom podle ní nastal v padesátých letech 20. století – decentralizace a ústup od tanečního egocentrismu, tanečník přestal primárně ukazovat sebe, ale začal ukazovat tanec samotný, tanečník se stal součástí díla. To je další ukázka schopnosti podniknout tvůrčí změnu, nový krok, přijít s novým pohledem, s uměleckou inovací.

Od dějin tance přešla Dominique plynule k sobě samé. Od oborové paměti k paměti individuální. (Komplikované je to s oběma.) Prováděla své publikum tvůrčími úvahami, které se odvinuly od její otázky: Může v sólech, která udělala za třicet let, nalézt něco jako osobní rukopis? (Na začátku je otázka.) A pak ukázala překvapivé momenty – například dlouhý pás bílého hedvábí jako tanečního partnera a objekt na scéně zároveň; obrat, kdy taneční podlahu začala považovat za nebe, což jí umožnilo změnit své návyky a vystoupit ze své komfortní zóny. (Kde je potom podlaha? - zeptal se později kdosi z publika.)

Jiný pohled

Choreograf Jean Gaudin (a také kouč, který vychází z transakční analýzy) pak na Choreografickém fóru promítl svá tři videa, na nichž ukázal různé způsoby, jak se tanečník a choreograf vztahuje k prostoru a architektuře. Poukázal na různé úhly pohledu. Úhly pohledu, které vytváří prostor. Které přetváří prostor. Jak se například ze čtyřúhelníkového nádvoří s kašnou (viděno zdola) může stát spirála (viděnou z ptačí perspektivy).

Jean připomněl, že člověk myslí duálně (v protikladech – černá / bílá, dobrý / špatný, malý / velký, světlo / tma...), ale zajímavé je hledat třetí možnost. Nebo vytvářet třetí možnost ze dvou existujících. Tak vypadá rozšiřování a změna úhlu pohledu a hledání možností. Na tvůrci samotném pak je, jak s tvořivě objevenou možností skutečně tvořivě naloží.

Měnit a změnit úhel pohledu je přeci součást umělcovy mise.

Zajímavé odkazy:

Podmínky provozu blogu:

Nahoru
Korespondance

SE.S.TA provozuje festival
současného tance KoresponDance
SE.S.TA na Facebooku

SE.S.TA
na Facebooku
SE.S.TA na YouTube

SE.S.TA
na YouTube
MKČR  Hl. m. Praha

Celoroční činnost SE.S.TA je podporována Ministerstvem kultury ČR a celoročním grantem hl. m. Prahy ve výši 600 000 kč.