Blog pro tanečníky, choreografy, kritiky, pedagogy

V Centru choreografického rozvoje SE.S.TA se věnujeme profesnímu rozvoji umělců, které konfrontujeme s jinými způsoby uvažování i tvorby. Také je podněcujeme k mezinárodnímu setkávání napříč uměleckými i neuměleckými obory a žánry. Blog je platformou, kde výměna názorů, náhledů, konceptů a myšlenek plynule pokračuje a kde zveřejňujeme také výsledky našich projektů i souvisejícího teoretického a uměleckého výzkumu.

Zvolte kategorii:

Uživatel  Uživatel: Markéta Kafková  |  Publikováno: 21.3.2017, 15:27:20  |  Kategorie: Tanec a architektura
Nahoru

Prostor a cirkulace pro pedagožky

Klíčová slova:
tanec, prostor, pedagogika, architektura, cirkulace

Jana Bohutínská

 

Únorová taneční pedagogická dílna (seminář) Centra choreografického rozvoje Se.S.Ta. se věnovala Prostoru a cirkulaci v něm. Svedla dohromady začínající i zkušené učitelky tance ze Základních uměleckých škol i tanečnice a choreografky – aspirantky pedagogické praxe, s francouzskou tanečnicí a pedagožkou tance Sophie Billy, tanečnicí, choreografkou a pedagožkou Mirkou Eliášovou, architektkou Dorotou Kluskou a s koučkou – tedy se mnou samotnou. Mezioborovost a mnohost zkušeností a přístupů k tématu tak byly podhoubím společně strávených dnů. Hlavními tématy byly tanec, pedagogika, prostor, cirkulace. Prostor a cirkulace z hlediska tance a jeho výuky i z hlediska architektury a koučování.

 

Klademe si otázky

Seminář měl dva směry zájmu, formulované do dvou otázek: Co je prostor pro tanec a jak ho používat? Co je pedagogická činnost a jaké jsou její cíle?

V kruhu účastnic se však nejprve otevřel prostor pro zodpovězení dvou jiných, úvodních, otázek: Co je pro vás cirkulace? A co je pro vás pedagogika? (Vyjasňování toho, co je řečeno, se ostatně postupně stalo také dalším podstatným tématem semináře.)

Na téma cirkulace zaznělo: vír, koloběh, poudění energie v prostoru a její návrat zpět, komunikace vnitřního a vnějšího, plynutí, propojení, propojení v pohybu, nové začátky, proudění vzduchu v prostoru, prolnutí, pohyb v prostoru, vytváření tvarů, volné a svobodné proudění, nekonečné proudění, kruh a pohyb a média, pohyb lidí v prostoru, dýchání, proměna mezi plynutím, prostorem a lidmi, proměna na úrovni těla i mysli, oběh a proudění myšlenek a emocí v dialogu.

A na téma pedagogika se objevilo: vedení, směřování, poslání, učení, výchova, doprovázení k vlastnímu rozvoji („můžeme učit jen pozornost“), psychologie, sdílení zkušeností, získávání možností, setkávání s lidmi, učení něčemu a zároveň učení sama sebe, doprovázet, být přítomen, předat, otevření očí a myslí dětí i pedagoga, něco získat, vysvobození ze stereotypu, možnost sdílet, vzájemné rozšíření obzorů, výuka a vedení žáků s talentem, předávání znalostí a zkušeností, bezpečí, důvěra, objevování, změna, otázka po svobodě a autoritě a jejich hranicích. Ukázaly se různé přístupy pedagogů k otevírání samotného prostoru, prostoru pro tělo a prostoru tělem.

 

Architektura taneční lekce

Taneční praxi pak zahájila Sophie Billy. Sophie postupuje ve své lekci krok za krokem a staví ji jako architekturu svého druhu. Nastoluje různá témata. Například: Probuzení smyslového vnímání. Uvědomění si vlastního těla. Moment setkání dvou tanečnic v prostoru – k někomu se přiblížit a od někoho se oddálit. Dynamika. Energie. Pohyb. Prostor. K někomu jdeme a někoho zas opouštíme. Pozornost. Sophie klade otázky: Co se děje v těle, když někoho potkáme? Co se děje mezi hlavou a hrudníkem? Jak je pohled na druhého provázaný s pohybem těla? Setkávání s nábytkem rozestavěným v prostoru. Momenty rozhodnutí. Ohledávání osvětleného prostoru a imaginárního prostoru ve tmě – vytvoření dvou světů, osvětleného světa pro setkání s druhými a neznámého světa tmy, kde se setkávají se sebou. Procítit v těle, co se v těchto dvou světech děje. Představa zdí v prostoru – člověk svou imaginací vytváří architekturu. Momenty překvapení. Setkání s vnitřním prostorem. Setkání s druhým v prostoru. Jak nábytek ve vnějším prostoru ovlivňuji vnitřní prostor? Jak vnitřní prostor ovlivňují imaginární zdi? Přechody mezi dvěma imaginativními prostory. A Sophie zakončuje větou „najděte si konec“.

Sophiina lekce pohledem vnějšího pozorovatele: Nejprve otevírání společného prostoru. Jasné pokyny. Postupné opouštění řádu a přenos větší zodpovědnosti za to, co se v sále děje, na tanečnice - vede to k evidentnímu nárůstu jejich energie, tvořivosti a radosti z tance.

 

Skrze dech

Mirka Eliášová ve své lekci s účastnicemi semináře vychází od vnitřního prostoru těla a z něj postupuje do prostoru vnějšího. Začíná individuálním dechem, pak dechem ve dvojici. Naslouchají a objevují prostor druhého. „Vnímejte, co váš partner potřebuje. Podpořte ho v tom, co sám vytváří,“ říká Mirka. A zabývá se i tím, jak v tanci vytvářet pro druhého bezpečný prostor. Tanec se zavřenýma očima. Aktivovat vnitřní prostor. Cirkulovat v kruhu. Narušit kruh. Dech ve dvou – aktivace rytmu a časové složky. Prozkoumání vnějšího prostoru. Frázování. Ovlivňování času partnera ve dvou – vedení, následování.

Sophie další den dál rozvíjí vnímání prostoru a orientaci v prostoru se zavřenýma očima a když se ostatní pohybují kolem (zvuky, ruchy, cizí dech...). Orientace podle zvuku, světla, pohybu vzduchu, ozvěny... Sophie také dává pokyn: zaplňte prostor pohybem, pak vyprázdněte prostor zastavením; a naopak – vyprázděte prostor pohybem, pak ho zase zastavením zaplňte.

Dorota se věnuje tématu cirkulace v budově. Proudění lidí, vzduchu, vody, energií, světla, zvuku... Zarezonovalo téma dveří. „Vstup je brána mezi dvěma světy,“ vysvětluje Dorota. Dveře jsou hranice, oddělují svět uvnitř a vně. Budova má svůj střed (například schodiště) podobně jako ho má i tělo. Pak účastnice architekturu ohledávají vlastním tělem.

Po každé lekci vždy následuje otázka pro účastnice semináře: Jak by ony samy převedly, využily absolvovanou lekci do / ve výuky / ce dětí? Řeší se tedy pokaždé přenos do jejich individuální praxe.

 

Kde se rodí tanec a co je to kompozice?

V průběhu semináře se také objevuje a stále vrací otázka: Kde začíná tanec a kde se rodí? Kde je hranice mezi každodenním pohybem a tancem? Tanec je podle Sophie charakterizován prostorem, časem, kvalitou a vědomím.

Seminářem se jako červená nit vine i hledání akčních slov (pokynů, slov - sloves, která vybízejí ke konkrétní akci). Například: odtlačit, rozvinout, tlačit, skočit, projít, odvrátit se, škřábat, plazit se... Jsou to slova, která rozvíjejí imaginaci a vedou k akci, aktivitě. Slova, která jsou podložím dramaturgie.

Objevuje se téma kompozice a jejích různých forem. Každý uvádí svou definici: struktura, linie od někud někam, celkový obraz toho, co chci říct, pohled na celek, skladba, složení částí z celku, uchopení pohybu a prostoru v čase a podle určitých principů, vztah s něčím, vztahy mezi prvky, situačnosti, když všechno funguje dohromady.

 

Prostor komunikace

Prostor je ale také prostorem pro komunikaci. Pro setkání lidí a jejich vlastních světů, které se v něčem se shodují, ale v mnohém jsou většinou odlišné. Pro otevřené otázky. Pro myšlení. Pro cirkulaci myšlenek i emocí a také pro jejich interpretaci. Pro cirkulaci, tedy pro pohyb a oběh, pro proudění - versus cyklení v kruhu. Pro hledání možností. V takovém prostoru se otevírá dialog.

Na semináři hovoříme i o tom, jak jazykové prostředky, které využíváme, ovlivňují nás, ostatní a formují situaci. Tím jak myslíme a mluvíme vytváříme svůj svět a ovlivňujeme tím svět ostatních. Svůj svět sytíme smyslovými vjemy, myšlenkami, emocemi (podle Labana přesný pohyb provokuje emoci, pocit), filozofickými koncepty, jazykem... A podobně o svém světě vydáváme zprávu druhým. Při komunikaci je rozdíl, jak do světa druhé vstupujeme: můžeme se vlámat do světa druhého, zaklepat, rozkopnout dveře, pomalu vstoupit, nechat druhého, aby nám sám otevřel dveře... Otevírá se téma autoritativního či demokratického přístupu k lidem v pedagogice a osobního pedagogického stylu. Tématem je i hodnocení, kritika versus nehodnotící zpětná vazba a ocenění studentů či žáků. Účastnice oceňují, že mají možnost sdílet své otázky, zkušenosti, přístupy a vyslechnout to samé od druhých.

Nakonec se dostáváme i k různým známým pedagogickým přístupům, respektive školám. Sophie představila principy Montessori pedagogiky. A já jsem doporučila film Summerhill o demokratické škole (https://www.youtube.com/watch?v=vBjQAeJIa30, http://www.summerhillschool.co.uk/).

A co si účastnice odnesly? - Uvádějí, že: Inspiraci z prostoru. Inspiraci pro přípravu choreografie. Schopnost přesně pojmenovávat. Povědomí o nutnosti dát si cíl. Zaměření na imaginaci. Zjištění, že komunikace různých oborů posiluje taneční svět. Možnost výživně se učit a doplňovat se. Mnoho analogií. Povědomí o tom, že kvalita a přesnost pohybu zcitlivuje i mysl. Důvěru.

 

 

 

Prostor a cirkulace pro pedagožky Prostor a cirkulace pro pedagožky Prostor a cirkulace pro pedagožky Prostor a cirkulace pro pedagožky Prostor a cirkulace pro pedagožky Prostor a cirkulace pro pedagožky Prostor a cirkulace pro pedagožky Prostor a cirkulace pro pedagožky

Zajímavé odkazy:

Podmínky provozu blogu: