Blog pro tanečníky, choreografy, kritiky, pedagogy

5.11.2018, 0:40:35   |  Foto: Jordi Galí  |   Kategorie: Čas, Prostor, Tělo
Performovat komunitu v křivkách

Performovat komunitu v křivkách

KLÍČOVÁ SLOVA:

Co je hlavním záměrem projektu Pavillon Fuller?

Při mojí práci interpreta i autora se dlouhodobě věnuji také pedagogické činnosti. A právě poslední léta se propojení mezi zkušeností a výzkumem, propojení tvorby umělecké a pedagogické, pro mě stalo nejzajímavějším. Práce, kterou děláme, je pomalá, trvá to totiž dlouho, něco vybudovat, vystavit, zkrotit. Tenhle styl práce si vyžaduje automatizmus. Je proto celkem náročné ji přenést na skupinu, která s ní ještě nemá zkušenost. V rámci projektu Pavillon Fuller chci v první řadě lidem přiblížit otázky praxe, které se už dlouho věnuji. Vytváříme sdílený čas mezi týmem a účastníky, kteří se soustřeďují okolo konkrétních a poetických zadání.

 

Proč je komunita důležitou součástí v procesu tvorby?

Chtěl jsem vytvořit jednoduchou strukturu, která by pracovala s dostupnými materiály, lehkými na zpracování. Cílem bylo sestavit skupinu lidí a dovolit jí projít etapami procesu tvorby během kterého společně vytváříme monumentální efemérní konstrukci. V rámci takového procesu podněcujeme soudržnost, schopnost poslouchat a spolupracovat ve skupině. Idea asambláže je tak přítomná ve všech vrstvách procesu práce. Jak můžeme z jednoduchých unifikovaných materiálů jejich vzájemným propojením vytvořit komplexitu, která vytváří další nový význam? Jak můžeme podnítit ducha skupiny a komunity v prostředí individualit? Bylo by jednoduché tvrdit, že kapacita přemýšlení skupiny překračuje růst jejích kompetencí.

 

Jak vnímáš problém času v tomto projektu a čas, který vy umělci a zapojení účastníci strávíte spolu během projektu?

Po dobu tvorby komplexní asambláže Pavillon Fuller zapojuji skupinu lidí do komunitního projektu v reálném čase jejího budování a za přítomnosti publika. V tomto projektu existuje paralelně několik časů. V první řadě jde o čas, kdy se skupina formuje, tedy setkání s účastníky a začátek budování komunity. Jde o dva dny, během kterých se skupina setkává a prochází tanečním choreografickým procesem založeným na konceptu používání pracovních gest. Na závěr, na základě tohoto procesu, vzniká představení – proces práce, který je sdílený s publikem. A jsou to právě tyto komplementarity, čas – čas těla, gesta a přítomnosti – které zvou diváka ke kontemplaci a setkání okolo vytvořeného společného díla. Samotný Pavillon Fuller zůstává na místě jako efemérní konstrukce, která budí zvědavost a zve kolemjdoucí blíž a zároveň je stopou zkušenosti ze setkání a formování skupiny. 

 

Co si myslíš o pozici umělce v dnešní společnosti?

Zdá se mi, že je těžké přesně definovat, co dnes znamená být umělcem. Umělecká tvorba může vyvěrat z mnoha oborů a z jejich propojování, stejně tak z různorodosti kontextů, ve kterých se umění formuje. To ovlivňuje prostředky, s jakými umělci pracují, a podněcuje to jejich zvědavost, která může vyzdvihnout, anebo zpochybnit, co jejich aktivita a přítomnost ve společnosti znamená. Moje představa je, že každý umělec přispívá svému prostředí a své komunitě novou vizí o lidstvu a o světě. 

 

Myslíš si, že jsou umělci ze svojí pozice schopní ovlivnit politickou situaci?

Vlády jsou ve svojí podstatě zodpovědné za organizaci naší společnosti. Když je umění schopné měnit pohled na sebe sama i na svět, stává se tím pádem politickým svou kapacitou transformovat společnosti, a tedy kapacitou reorganizace, kterou společnost potřebuje.  

 

 

Jordi Galí

Tanečník, choreograf, pedagog. Vystudoval současný tanec na Institut del Teatre de Barcelone. Jako tanečník spolupracoval s Emiliem Gutiérrezem, Wim Vandekeybusem či Anne Teresa De Keersmaeker. Roku 1998 získal ocenění pro nejlepšího tanečníka od Certamen Coreográfico of Madrid a roku 2005 cenu pro nejlepšího herce na toruňském festivalu Kontact International Theatre Festival. Od roku 2001 se Jordi Galí věnuje vlastním projektům, v posledních letech v rámci své společnosti Arrangement Provisoire. Jedním z jeho hlavních témat je dialog mezi lidským pohybem a hmotou, což se projevuje i v projektech, které již v České republice realizoval. V rámci festivalu KoresponDance 2016 byla například uvedena jeho inscenace Abscisse, která zkoumá napětí mezi protichůdnými silami,
na jejichž základě se rodí architektura. Jordi Galí s pečlivostí a humorem vybudoval
na scéně komplexní struktury za pomoci tří performerů, tří žebříků a nejrůznějších kousků lan i dřeva. Fascinace gesty a pohyby, které můžeme spatřit v manuální práci, provází Jordiho Galí snad odjakživa a jistě ji uvidíme
i letos v zahradách Trojského zámku. 

Partneři:

Další partneři a zajímavé odkazy:

Podmínky provozu blogu:

Nahoru
Korespondance

SE.S.TA provozuje festival
současného tance KoresponDance
SE.S.TA na Facebooku

SE.S.TA
na Facebooku
SE.S.TA na YouTube

SE.S.TA
na YouTube
MKČR  Hl. m. Praha

Celoroční činnost SE.S.TA je podporována Ministerstvem kultury ČR a celoročním grantem hl. m. Prahy ve výši 700 000 kč.